Paralelní světy

Paralelní světy?

Přemýšleli jste také někdy o paralelních světech? Uvážíme-li možnost existence více světů, které existují paralelně v jediném čase, přičemž jedna druhé může být podobna či nepodobna, přijde nám na mysl, že i my můžeme být v jednom čase na více místech v různých světech současně. Pokud se budeme touto představou zaobírat, pak dospějeme k mnoha zásadním otázkám. Existujeme-li v tuto chvíli ve více světech a v těchto všech světech žijeme různými životy, s různými lidmi – jinak, pak, který z těchto životů je vlastně ten reálný, ten pravý – a který je imaginární? Může být imaginárním jen některý? Všechny? Co když všechny – a co když žádný?

Co když není nic?

Je docela možné, že není reálný žádný z těchto světů a tedy ani žádný z těchto životů, dost možná je všechno jen iluze. Možná, že není čas, prostor, formy, možná, že není vůbec nic. Existuje vůbec něco? Existujeme vůbec? Co znamená existovat? Co je realita? Proč tu vlastně jsme, proč žijeme a o něco se snažíme, když možná tu vlastně ani nejsme – k čemu to všechno lidské pachtění? Pod tímto úhlem pohledu jsme zabředli do nicoty – ta však nevede k žádnému poznání. Je to prázdnota – ale my vidíme, cítíme – tedy prázdnota sice možná existuje – ale my vnímáme formy v ní obsažené, takže tedy něco v té prázdnotě chaosu skutečně existovat musí! Čas, prostor a formy musí existovat, pokud jsou vnímány. Zkusme to tedy jinak.

Co – nebo kdo určuje – že něco existuje?

A co když něco je?

Protože podvědomě víme, že i kdyby všechny naše vjemy byly irelevantní a zkreslené, stejně něco JE. Minimálně to, co to pozoruje – tedy samotné naše vnímání! Naše vnímání v tuto konkrétní jedinečnou chvíli – teď a tady. A jsme u jádra pudla… Skutečně jediná možná existující existence v čase a prostoru, je právě jen ta, která je aktuálně vnímána v tomto konkrétním okamžiku. Teď vnímáme čas, a proto všechno, co je teď, je jediné platné – jediné živé, existující. A je naprosto jedno, ve kterém je to světě, protože tam, kde je vnímání, tam je realita, tam je teď. Teď něco děláme – teď vnímáme – a to platí.

Nesmyslnost zkoumání paralelních světů – aneb sotva postřehnutelná smyčka mysli

Pokud se budeme zabývat existencí samotnou, tedy přítomným okamžikem, pochopíme, že zabývat se svými potenciálními dalšími životy v paralelních světech, je zcela bezpředmětné, neboť vědomí je právě tady – a ne tam! Nechť se naše potenciální další Já v jiných světech zabývají v tento okamžik samy sebou, a jsou vědomé právě ve svém světě. Pokud máme vědomí – pokud jím jsme – tady a teď, pak je naprosto vyloučené, aby naše vědomí bylo ještě někde jinde. Zabývání se tímto tématem – a nekonečné přezkoumávání smyslu života je v podstatě jen další cesta jak Nebýt zde – tady a teď, cesta, jak se vyhnout realitě v přítomnosti. A pokud je přítomný okamžik jediný živý, pak je toto cesta, jak reálně neexistovat. Smyčka.

Život – smrt – život

Když se nám podaří vnímat každý svůj přítomný okamžik – zjistíme jednu zcela logickou, avšak pro mysl matoucí věc: Tento okamžik TEĎ začal a TEĎ skončil a na něj navazuje v rychlém sledu znovu TEĎ a TEĎ, a zase TEĎ a TEĎ… zbytek si není těžké domyslet… Všechno teď začíná a teď končí – je to tak rychlé, že je velmi těžké to vnímat, je velmi těžké být tolik koncentrován na každé TEĎ. Vnímáme-li to, začneme vnímat jakési kontinuum, složené z TEĎ A TEĎ. Je to matoucí a pro lidskou omezenou mysl nesmyslné, proto se nechce TEĎ – tématem zabývat. Je to pro ni příliš náročné – raději brouzdá ve vodách minulosti, či se opájí představami a přísliby budoucnosti nebo třeba uvažuje o možnosti paralelních Já. TEĎ je tak otravné a namáhavé.

Tady a teď – svoboda, zodpovědnost, tvoření

A přitom právě toto vnímání je skutečnou a jedinou svobodou člověka. V TEĎ dokonce mizí i čas! Díky tomuto super-mechanismu můžeme být stále noví. V každou jednotlivou chvíli si vybíráme, jací jsme, kým jsme a co pustíme do svého zorného pole, a co nikoliv. Jsme vlastně naprosto svobodni (a to si mysl skutečně připustit nechce – protože taková svoboda znamená 100% zodpovědnost za každou myšlenku i čin). Klíčem k naprosté svobodě a naplněnému životu – je vědomí tady a teď, naše volba toho, kým jsme a čemu věnujeme pozornost. Každou chvíli se rodíme a umíráme, všechno co je, je pomíjivé, vše se stále mění – až na jedno – vědomí tady a teď. Jedině to stále existuje.

Neomezení Tvůrci realit

Zkuste se na chvíli zastavit a vnímat TEĎ, TEĎ, TEĎ, TEĎ, TEĎ, TEĎ – cítíte se více naživu? Vnímáte, že v TEĎ žádný čas neexistuje? Skutečně, čas neexistuje a neexistují ani hranice, o kterých si myslíme, že jsou nepřekonatelné. Pouze v přítomném okamžiku žijeme a pouze v něm také tvoříme zárodky příštího teď. Jsme vědomými tvůrci existence, aniž bychom si to uvědomovali. Často si stěžujeme na nepřízeň podmínek nebo na chování druhých. Pokud však přijmeme svou zodpovědnost za vše, co kolem nás je, a ponoříme se do reálného tady a teď, pochopíme, že všechno můžeme změnit. Stačí začít u sebe.