Vykládání karet je velmi stará technika, legendy přisuzují provozování těchto věšteckých praktik již staré Číně a Egyptu, který je údajně kolébkou tarotu. Do Evropy prý tarot přinesli již ve 14. století Romové, a tehdy věštění z karet, dlouho považované za romskou doménu, zahájilo i přes nepřízeň církve svoji evropskou etapu, která trvá v určité míře dodnes.
K výkladu je možné použít jak karty speciální vykládací, tak běžné hrací. Zrovna zmíněné tarotové karty se pro začátečníky příliš nehodí, protože vyžadují delší studium a zkušenosti, lepší je sáhnout po kartách mariášových nebo vykládacích obrázkových.
Podle kartářských legend by vám měl karty někdo darovat, aby měly věšteckou moc. Tomu věřit můžete, ale nemusíte. Každopádně, pokud si je koupíte, měli byste se s nimi nejprve sžít, nosit je u sebe, zkrátka je nebrat jako běžnou věc, ale věc, která pro vás má svůj význam. Měli byste je uchovávat na místě, kam máte přístup jenom vy sami, a neměly by vám sloužit k jiným účelům než výkladům.
Sám výklad by měl být do značné míry rituál, okamžik oproštění se od běžných starostí. Měl by u něj být přítomen jen ten, kdo vykládá, a ten, komu je vykládáno. Vykládat někomu jinému je ale možné až poté, co zákonitosti výkladu důkladně nastudujete a získáte v něm určitou praxi, takže nejdříve trénujte na sobě.
Nejvhodnější pro začátečníky jsou obrázkové karty, oblíbené jsou například karty Lenormand, pojmenované podle Marie Anne Lenormand, legendární francouzské kartářky žijící na přelomu 18. a 19. století, která jejich způsob výkladu vytvořila. Sama věštila více než 40 let a radila údajně i takovým celebritám, jako byli vůdci francouzské revoluce Marat a Robespierre a později Napoleon i jeho žena Josefína. Systém, který madam Lenormand vytvořila, obsahuje 36 karet, které je možné zakoupit i s přiloženou brožurou, v které nastudujete, jak karty vykládat a jejich význam správně interpretovat.